O nás

Oblast humanitních a společenských věd od 60. let minulého století na Západě postupně prošla tzv. performativním obratem, jehož podstatou byla změna perspektivy společenskovědního a humanitněvědného výzkumu. V  literárních vědách, jazykovědě, historiografii, politologii, sociologii i v dalších oborech začal být nově kladen důraz nejen na pozitivistickou systematizaci a modelování obecných struktur zkoumaných jevů, ale rovněž na jejich praktické realizace v nekonečně proměnlivé materii reálného světa a s tím související procesuálnost a dynamický charakter zkoumaných jevů a fenoménů. Do popředí se dostávají fenomenologické a pragmatické aspekty lidského jednání a jeho inscenovanost – tedy skutečnost, že „všichni hrajeme divadlo“, slovy autora přelomové studie o performativitě lidského jednání, Ervinga Goffmana (angl. The Presentation of Self In Everyday Life, 1959). Výsledkem těchto změn se staly nové metody výzkumu a nově vymezené oblasti zájmu, např. teorie performativního čtenáře, zkoumání každodennosti v jednotlivých historických obdobích, teatralita soudního jednání nebo široce definované výzkumné pole zahrnující lidské tělo coby nástroj vyjednávání významů, prosazování ideologií, utváření mocenských vztahů, udržování paměti atd. 

Teorie performativity, jež tento performativní obrat podnítila a spolu s ním se definovala, se v průběhu tří desetiletí kolem poloviny minulého století utvořila na půdě divadelní vědy a sociologie. Myslitelem, který zásadním způsobem přispěl k jejímu vzniku, byl americký filozof, sociolog a psycholog George Herbert Mead, který v roce 1934 publikoval svou přelomovou studii Mysl, já a společnost (Mind, Self, and Society, česky 2017). V ní popsal lidskou existenci jako interakci mezi světem a aktérem (actor), tedy jako dynamický, neustále se proměňující vztah, jehož prostřednictvím je lidské já schopno identifikovat společenské vztahy a své místo ve společnosti. Tento výsostně divadelní pohled na lidskou existenci, doplněný o úvahy výše zmíněného Ervinga Goffmana, antropologa Victora Turnera a dalších, inspiroval amerického teoretika, dramatika a režiséra Richarda Schechnera, aby v roce 1979 na New York University’s School of Arts inicioval jako vedoucí tamní katedry divadelních studií sérii přednášek s názvem Performance Theory. V té chvíli se rodí performativní studia jako institucionalizovaný obor, za jehož zakladatele je Schechner považován.  

Stranou tohoto překotného vývoje v oblasti bádání o člověku nezůstaly v druhé polovině dvacátého století ani uměnovědy, a především samotná divadelní věda, jejíž renesanční motto „celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci“ (Shakespeare, Jak se vám líbí) leží v základech celé teorie performativity. Mnohé katedry a ústavy divadelních studií v Evropě i Americe se v průběhu minulých desetiletí přejmenovaly na centra pro výzkum performativních studií, aby ukázaly, že je krom fenoménu institucionalizovaného divadla zajímá také teatralita lidského jednání v širším slova smyslu. V českých zemích je teorie performativity a z ní odvozené metodologické nástroje používána zatím spíše ojediněle ve výzkumech jednotlivých badatelů, týmů a institucí, neexistuje však výzkumné centrum, které by se na performativní výzkum specializovalo. 

Na Katedře divadelních studií výzkum teatrality a performativity započal roku 2012, kdy dr. Martina Musilová začala v rámci seminářů Teatrality veřejných událostí se studenty zkoumat divadelní prvky takových situací, jako je slavení masopustu, politická demonstrace nebo hokejový zápas. Pod vedením jejím i jiných pedagogů vznikla od té doby více než desítka závěrečných bakalářských, magisterských i doktorských prací, které pokrývají širokou škálu témat od teatrality v současném světě přes teatralitu folklóru až po divadelnost ve středověku. 

 Centrum performativních studií Katedry divadelních studií, založené v roce 2018, na tyto aktivity navazuje a snaží se je rozvíjet a prohlubovat. Především doktorandi a mladí badatelé katedry pod ním sdružují své výzkumy teatrality, centrum úzce spolupracuje s Katedrou divadelních a filmových studií Univerzity palackého v Olomouci a Ústavem polské kultury Fakulty Polonistiky Varšavské univerzity, především při pořádání mezinárodní letní školy Summer School Jaroměř-Josefov se zaměřením na teatralitu a performativitu (první ročník proběhl v roce 2017). Do budoucna se chystá cyklus přednášek o performativním výzkumu v nejrůznějších vědních oblastech a o teorii performativity jakožto metodologickém nástroji výzkumu pro širokou odbornou veřejnost. Na stejné téma bude v roce 2019 uspořádána mezinárodní konference a v přípravě je také blog o nejrůznějších tématech z oblasti performativních studií. 

 Centrum si klade za cíl být platformou pro mezioborový výzkum performativity a teatrality a zároveň rozcestníkem pro všechny badatele, kteří se chtějí seznámit s metodami, přístupy a teoriemi performativních studií.