O nás

 

Oblast humanitních a společenských věd od 60. let minulého století na Západě postupně prošla tzv. performativním obratem, jehož podstatou byla změna perspektivy společenskovědního a humanitněvědného výzkumu. V  literárních vědách, jazykovědě, historiografii, politologii, sociologii i dalších oborech začal být nově kladen důraz nejen na pozitivistickou systematizaci a modelování obecných struktur zkoumaných jevů, ale rovněž na jejich praktické realizace v nekonečně proměnlivé materii reálného světa a s tím související procesuálnost a dynamický charakter zkoumaných jevů a fenoménů. Do popředí se dostávají fenomenologické a pragmatické aspekty lidského jednání a jeho inscenovanost – tedy skutečnost, že „všichni hrajeme divadlo“, slovy autora přelomové studie o performativitě lidského jednání, Ervinga Goffmana (angl. The Presentation of Self In Everyday Life, 1959). Výsledkem těchto změn se staly nové metody výzkumu a nově vymezené oblasti zájmu, např. teorie performativního čtenáře, zkoumání každodennosti v jednotlivých historických obdobích, teatralita soudního jednání nebo široce definované výzkumné pole zahrnující lidské tělo coby nástroj vyjednávání významů, prosazování ideologií, utváření mocenských vztahů, udržování paměti atd. 

„celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci“

Shakespeare

Teorie performativity, jež tento performativní obrat podnítila a spolu s ním se definovala, se v průběhu tří desetiletí kolem poloviny minulého století utvořila na půdě divadelní vědy a sociologie. Myslitelem, který zásadním způsobem přispěl k jejímu vzniku, byl americký filozof, sociolog a psycholog George Herbert Mead, který v roce 1934 publikoval svou přelomovou studii Mysl, já a společnost (Mind, Self, and Society, česky 2017). V ní popsal lidskou existenci jako interakci mezi světem a aktérem (actor), tedy jako dynamický, neustále se proměňující vztah, jehož prostřednictvím je lidské já schopno identifikovat společenské vztahy a své místo ve společnosti. Tento výsostně divadelní pohled na lidskou existenci, doplněný o úvahy výše zmíněného Ervinga Goffmana, antropologa Victora Turnera a dalších, inspiroval amerického teoretika, dramatika a režiséra Richarda Schechnera, aby v roce 1979 na New York University’s School of Arts inicioval jako vedoucí tamní katedry divadelních studií sérii přednášek s názvem Performance Theory. V té chvíli se rodí performativní studia jako institucionalizovaný obor, za jehož zakladatele je Schechner považován.  

Stranou tohoto překotného vývoje v oblasti bádání člověku nezůstaly v druhé polovině dvacátého století ani uměnovědy, a především samotná divadelní věda, jejíž renesanční motto „celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci“ (ShakespeareJak se vám líbí) leží v základech celé teorie performativity. Mnohé katedry a ústavy divadelních studií v Evropě i Americe se v průběhu minulých desetiletí přejmenovaly na centra pro výzkum performativních studií, aby ukázaly, že je krom fenoménu institucionalizovaného divadla zajímá také teatralita lidského jednání v širším slova smyslu. V českých zemích je teorie performativity a z ní odvozené metodologické nástroje používána zatím spíše ojediněle ve výzkumech jednotlivých badatelů, týmů a institucí, neexistuje však výzkumné centrum, které by se na performativní výzkum specializovalo. 

 

„výzkum teatrality a performativity započal na Katedře divadelních studií v roce 2011“

...

Na Katedře divadelních studií výzkum teatrality a performativity započal roku 2012, kdy dr. Martina Musilová začala v rámci seminářů Teatrality veřejných událostí se studenty zkoumat divadelní prvky takových situací, jako je slavení masopustu, politická demonstrace nebo hokejový zápas. Pod vedením jejím i jiných pedagogů vznikla od té doby více než desítka závěrečných bakalářských, magisterských i doktorských prací, které pokrývají širokou škálu témat od teatrality v současném světě přes teatralitu folklóru až po divadelnost ve středověku. 

 Centrum performativních studií Katedry divadelních studií, založené v roce 2018, na tyto aktivity navazuje a snaží se je rozvíjet a prohlubovat. Především doktorandi a mladí badatelé katedry pod ním sdružují své výzkumy teatrality, centrum úzce spolupracuje s Katedrou divadelních a filmových studií Univerzity palackého v Olomouci a Ústavem polské kultury Fakulty Polonistiky Varšavské univerzity, především při pořádání mezinárodní letní školy Summer School Jaroměř-Josefov se zaměřením na teatralitu a performativitu (první ročník proběhl v roce 2017). Do budoucna se chystá cyklus přednášek o performativním výzkumu v nejrůznějších vědních oblastech a o teorii performativity jakožto metodologickém nástroji výzkumu pro širokou odbornou veřejnost. Na stejné téma bude v roce 2019 uspořádána mezinárodní konference a v přípravě je také blog o nejrůznějších tématech z oblasti performativních studií. 

 Centrum si klade za cíl být platformou pro mezioborový výzkum performativity a teatrality a zároveň rozcestníkem pro všechny badatele, kteří se chtějí seznámit s metodami, přístupy a teoriemi performativních studií. 

Partneři